Ve výkrmu prasat to bylo donedávna docela jednoduché. Kanečci se chirurgicky kastrovali okolo 1 týdne stáří a spolu s prasničkami představovali dvě možnosti „pohlaví“. Kastráti bez testosteronu vykazovali podobné vlastnosti JUT (jatečně upravených těl) jako prasničky a nehrozil u nich výskyt kančího pachu.
Situace se v Evropě změnila v roce 2010 přijetím deklarace o alternativách k chirurgické kastraci. Ochráncům zvířat se nelíbilo, aby byli kanečci kastrováni bez předchozího znecitlivění. A tak se řada zemí EU zavázala, že do roku 2018 skončí s chirurgickou kastrací vykonávanou dosavadními praktikami. Pár zemí (např. Německo) později přijatý termín oddálilo, jiné státy (např. ČR) se k deklaraci vůbec nepřipojily. Bez ohledu na to ale máme nyní ve výkrmu prasat 4 možnosti „pohlaví“ – k předchozím dvěma (kastráti a prasničky) přibyli kanečci, u kterých byla provedena tzv. imunokastrace, a může se provádět také výkrm kanečků bez jakékoli kastrace.
Autoři španělského výzkumného ústavu potravin IRTA testovali, jak se tato 4 „pohlaví“ projeví na parametrech výkrmu, výtěžnosti a složení JUT i kvalitě masa. Své výsledky publikovali letos v časopise Meat Science [Zomeño et al. (2022): Productive performance and in vivo body composition across the growing and finishing period and carcass traits in pigs of four sex types. Meat Science, 192; 108909]. Studie byla provedena celkem na 92 prasatech stejného genetického původu [pietrain × (landrace × duroc)], a to na 24 chirurgicky kastrovaných samcích (CM), 20 imunokastrovaných kanečcích (IM), 24 kanečcích bez kastrace (EM) a 24 prasničkách (FE). Experiment byl zahájen, jakmile prasata dosáhla tzv. cílené hmotnosti (TBW; target body weight) 30 kg, a pokračoval až do průměrné váhy 120 kg. Z 92 prasat bylo 48 (po 12 z každého „pohlaví“) poraženo po dosažení kontrolní hmotnosti 120 kg, zbývajících 44 bylo poraženo po dosažení požadované TBW, tzn. 12 prasat s váhou 30 kg; 16 prasat po dosažení 70 kg a 16 zvířat ve váze 100 kg (se zastoupením 4 skupin).
Během růstu (od 30 do 70 kg) měla skupina CM nejvyšší průměrný denní příjem krmiva, ale v případě průměrných denních přírůstků a poměru konverze krmiv nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly. Následně během fáze od 70 do 100 kg vykázala skupina IM nejvyšší průměrný denní přírůstek a vyšší průměrný příjem krmiva než FE. Během celého pokusu (od 30 do 120 kg) byl průměrný denní přírůstek vyšší u skupiny IM než u FE a EM a průměrný denní příjem krmiva byl vyšší u skupin IM a CM než u FE a EM.
Skupiny CM a FE vykázaly vyšší hmotnost JUT a vyšší podíl hmotnosti JUT v teplém stavu k živé váze zvířat než u IM, v případě EM nebyly rozdíly statisticky významné. U skupiny IM byla zjištěna těžší játra a ledviny ve srovnání s CM a FE, zejména v kategorii 100 kg a 120 kg. Co se týče tloušťky podkožního tuku, JUT skupiny CM byla tučnější než EM ve všech anatomických částech. Skupina IM měla na kýtě a na pečeni v úrovni posledního žebra podobnou hladinu tuku jako EM a FE a nižší než CM. Podíl libové svaloviny byl nižší u CM ve srovnání s EM a FE, skupina IM se statisticky nelišila od ostatních skupin. Hmotnost kýty a její podíl na JUT byly vyšší ve skupině FE ve srovnání s ostatními typy „pohlaví“, a to po celou dobu experimentu od 70 do 120 kg. Složení kýt se lišilo v rámci testovaných skupin: EM a FE měly kýty libovější s vyšším podílem svaloviny než CM. Kastráti měli kýty s vyšším podílem podkožního tuku ve srovnání s ostatními skupinami.
Závěrem autoři konstatovali, že typ „pohlaví“ ovlivnil parametry produkce a složení těla prasat během výkrmu. Změny se projevily rovněž na hmotnosti vnitřních orgánů a výtěžnosti částí včetně jejich složení ve smyslu podílu tuku a libového masa.
Kam
