Česká republika není v produkci masa soběstačná a velká část konzumovaného masa se musí proto dovézt ze zahraničí. Zcela jiná situace je na Novém Zélandu (NZ). Ročně tato země vyveze 88 % hovězího a až 95 % skopového masa z domácí produkce. Export červeného masa se podílí na celkovém novozélandském vývozu 15 % a podle statistiky z roku 2021 dosahuje roční hodnota exportu 9,1 mld. novozélandských dolarů (aktuálně 1 NZD = 13,32 CZK). Obor zpracování masa zaměstnává téměř 5 % práceschopných obyvatel NZ. Přímo je v oboru zaměstnáno 35 700 lidí, dalším 56 700 dává masný průmysl práci nepřímo napojením na dodavatelsko-odběratelské a jiné obchodní vztahy.
Podle nedávno vydaného článku vědeckých pracovníků organizace AgResearch na NZ v prestižním časopise Meat Science čelí produkce dobytka na NZ aktuálně dvěma velkým výzvám, které lze označit také jako hrozby. Tou první je urbanizace. Na NZ žije okolo 5,1 mil. lidí, 87 % z nich bydlí v městských oblastech. Pro srovnání – průměr v zemích OECD je 81 %, v EU je to ještě méně (75 %). Městské oblasti se stále rozšiřují a zabírají půdu, která se doposud využívala pro zemědělskou produkci.
Druhá výzva se týká vládní politiky. V roce 2021 byla vyhlášená vládní iniciativa He Pou a Rangi-Climate Change Commission. Ta vyzývá ke snížení počtu chovaných přežvýkavců (tj. skotu a ovcí) do roku 2030 o 15 % (podle stavu v r. 2018). Pro obor zpracování masa na NZ a jeho dlouhodobou udržitelnost je velice důležité analyzovat a pochopit, jak tyto globální i lokální výzvy a problémy s nimi spojené vnímají spotřebitelé na NZ a jak mohou ovlivnit jejich nákupní chování a stravovací zvyklosti.
Kolektiv autorů z výše uvedeného novozélandského výzkumného pracoviště provedl proto v prosinci 2021 dotazníkovou akci, do které bylo aktivně zapojeno 1 061 respondentů (dalších 153 bylo vyřazeno pro neúplnost v odpovědích). Mezi dotázanými bylo 50,8 % žen a 49,0 % mužů. Respondenti byli rozděleni dále podle věkových skupin a dosaženého stupně vzdělání. Výsledky ukázaly, že hlavním druhem konzumovaného masa bylo kuřecí. Zastoupení kuřecího masa bylo v přibližně 33 % jídel spotřebovaných týdně. Následovala masa hovězí (22 %), ryby (13 %), vepřové (10 %), jehněčí (8 %) a zpracované maso (7 %). Zvěřina, jiné druhy masa nebo imitace na bázi rostlinných bílkovin měly minoritní zastoupení (≤2 %). Okolo 22 % masa nakoupeného týdně je na NZ maso mleté.
Za maso a masné výrobky vydají obyvatelé NZ týdně průměrně 46 NZ dolarů (tj. v přepočtu 613 Kč) a 87 % dotázaných nakupovalo maso v běžných supermarketech. Okolo 50 % často nakupuje také v řeznictví. Většina (>75 %) nikdy nekupovala maso z domácích porážek (88 %) na farmářských trzích (86 %), z on-line obchodů (84 %) nebo ve speciálních obchodech (76 %). Stupeň vzdělání nijak neovlivňuje na NZ konzumaci masa (P >0,05), dotázaní muži konzumovali více vepřového a jehněčího (P <0,01), naopak ženy zase více kuřecího a zvěřiny (P <0,05). Starší věkové skupiny (60-64; 65-74 a 75+) konzumovaly více vepřového, jehněčího masa a ryb a méně kuřecího masa (P <0,05) ve srovnání s mladšími respondenty (18-29; 30-44; 45-59 let).
Při nákupu masa považovalo za nejdůležitější vlastnost masa jeho chuť (71 % dotázaných mělo chuť za velmi důležitý znak, 24 % za středně důležitý). Na druhém místě byla cena. Pro 55 % byla cena velmi důležitá a středně důležitá pro 36 % respondentů. Na třetím místě bylo datum spotřeby (pro 51 % velmi důležitý znak). Vlastnosti týkající se bezpečnosti potravin považovalo za velmi, nebo středně důležitý znak okolo 80 % dotázaných. V otázce absence použití antibiotik jen 40 % dotázaných považovalo tento znak za velmi důležitý. Certifikace ohledně welfare byla velmi důležitá pro 29 % účastníků šetření. Otázka týkající se vlivu produkce na životní prostředí velmi zajímala jen 17 % respondentů, 10 % uvedlo jako velmi důležitou otázku produkci bez uhlíkové stopy.
Když byli respondenti dotazovaní ohledně udržitelnosti produkce masa, nejvíce jich uvedlo pojmy welfare, vliv na životní prostředí a pastevní výkrm. Respondenti byli ochotní připlatit v obchodě za maso o 17-24 % v souvislosti s vlastnostmi týkající se bezpečnosti potravin, welfare a více udržitelnou produkcí. Během roku, kdy probíhalo dotazníkové šetření (2021), uvedlo 47 % respondentů, že snížili spotřebu masa. Většina z nich (69 %) uvedla, že jedí méně masa celkově a 31 % zmínilo, že konzumují méně určitého druhu masa. Tato určitá redukce se týkala zejména zpracovávaného masa, následovalo červené maso a potom zvěřina. Zdá se, že snížení spotřeby se moc netýkalo drůbežího masa. Většina dotázaných (80 %) uvedla, že snížení spotřeby masa se týkalo šetření peněz, tj. že jim finanční situace nedovolila nakupovat tolik masa jako dříve, příp. to byla snaha ušetřit si nějaké peníze navíc. Druhým důvodem (75 %) poklesu spotřeby masa u dotázaných byly zdravotní aspekty. Např. otázka welfare byla velmi důležitým či důležitým faktorem pro snížení spotřeby masa pro 54 % dotázaných, otázky životního prostředí pro 50 % (pro 16 % velmi důležité, pro 34 % důležité). Jen 17,8 % uvedlo, že by bylo ochotných kupovat maso z buněčných kultur, pokud by bylo na trhu v NZ k dispozici.
Závěrem autoři uvádějí, že celkově výsledky potvrdily pozitivní postoj a vztah novozélandských spotřebitelů k masu. Vzhledem ke složitosti a paradoxní povaze četných faktorů ovlivňujících spotřebitelskou volbu konzumace masa se zdá na NZ věrohodnější spíše omezování konzumace masa než jeho eliminace z potravinových systémů. Masný průmysl stojí před výzvou přizpůsobit nabídky masa pro spotřebitele se zaměřením na senzorické i nutriční kvality a zároveň řešit klíčové problémy spojené s produkcí masa, jeho zpracováním a cenou.
(Realini et al.: Survey of New Zealand consumer attitudes to consumption of meat and meat alternatives. Meat Science, 203; 2023; 109232).
